Besedy ve školách dětem přiblížují svět nevidomého člověka. Vždyť to mohou být právě ony, které jednou budou ovlivňovat, jak se lidem s hendikepem bude žít.
Učení formou povídání a zážitku
Ačkoliv bez povídání by se beseda neobešla, besedy paní Renaty dokáží zaujmout i velké skupiny dětí. Po úvodním vyprávění, ve kterém vysvětlí, jak přišla o zrak, a jaké to je, když se najednou ocitnete v naprosté tmě, přijde čas si vyzkoušet řadu věcí na vlastní kůži. Děti si tak samy otestují, jak se chodí se slepeckou holí, jak nalít vodu do skleničky s klapkami na očích nebo jak rozeznat barvu oblečení. Dozví se, jaké kompenzační pomůcky nevidomí používají i jak fungují. Seznámí se s prací asistenčního psa – čtyřnohý přítel paní Renaty, Xanto, se besed účastní také.
Kromě náhledu do doposud neznámého světa si děti odnášejí informace, jak nevidomého člověka doprovázet, jak mu pomoci v běžném životě, a zbaví se ostychu tuto pomoc nabídnout.
Zdraví je krásné, nikoliv samozřejmé.