Pošta naslepo

Mnoho čtenářů nám dá jistě za pravdu, že jít na poštu je někdy pěkně o nervy.

Své o tom ví také paní Renata. Když přišla se svým Xantem na poštu, automaticky zamířila k přepážce, u které se jí ochotná úřednice vždy věnuje. Tentokrát však bylo něco jinak. „Vy jste mě předběhla!“, hlásil jí afektovaný ženský hlas.

“Musíte si vzít lísteček a počkat, až budete na řadě,” oznámil jí nějaký muž. “Tady si zmáčkněte tlačítko.” Renata pánovi vysvětlila, že si na pořadníku nedokáže přečíst, jaké tlačítko má zmáčknout. Vysvětlila mu, co si potřebuje vyřídit, načež jí muž ochotně vytiskl pořadové číslo. Když jí ho předával, řekl: “Tak, a počkejte si, až se vaše číslo támhle na světelné tabuli rozsvítí.”

Tak, a počkejte si, až se vaše číslo támhle na světelné tabuli rozsvítí.

Tato příhoda se odehrála v malém městě jménem Dobruška, kde počet nevidomých lidí nedosahuje vysokých počtů. Vyvolávací systémy jsou však zavedeny na poštách a úřadech po celé republice. Ačkoli jde bezpochyby o zjednodušení provozu, nevidomým znesnadňují samostatný život.