Putování s hendikepem 2019

Je pozdní  večer a přede mnou leží zapnutý ten můj kecal (počítač pro nevidomé), ze kterého zní noční vysílání mého oblíbeného rádia.

Xantík vedle mě na pelíšku spokojeně chrupe a běhá i ze spaní, já popíjím svůj večerní bylinkový čaj a probírám si události a zážitky několika posledních dnů.  O některých psát ani nebudu, protože se na ně budu snažit  co nejrychleji zapomenout, ale mám i spoustu vzpomínek plných radosti, které mi dodávají sílu vše zvládat dál. A právě o nich se dočtete, pokud vydržíte ještě chvíli ta moje písmenka číst.

Do Archlebových sadů se sjelo 150 dětí

Někdy se v hlavě zrodí nápad a jeho realizace nedá ani moc práce, jsou ale i takové, které potřebují příprav, času a práce víc. A takovým bylo i páteční Putování s hendikepem. Na něj se sjelo do Archlebových sadů v Dobrušce zhruba 150 dětí z místních i okolních škol, aby se na jednotlivých stanovištích na trase seznámily s běžným životem lidí s hendikepem.  Mohly si například vyzkoušet nalít vodu do hrnku s hladinkou, poznávat různé suroviny jen za pomoci čichu, číst si hmatový nápojový lístek, vyzkoušet si chůzi s bílou holí nebo zažít, jak je těžké se posadit na invalidní vozík a někam dojet.      


Putování jim zpříjemnil Petr Meliš,  ke kterému si mohli zdarma dojít pro zmrzlinu.  My jsme je pak v cíli  odměnili perníkovými medailemi a sladkým překvapením, na které jsme dostali peníze od srdíčkových lidí z Dobrušky.

„Samozřejmě bych tohle nikdy nezvládla zorganizovat, kdybych okolo sebe neměla pomocníky, kteří mi pomáhali na stanovištích i mimo ně.“

Děti se i se svými učitelkami vracely do cíle plné dojmů a hned mi vyprávěly, že už ví, jak je to hrozné, když nevím, kudy obejít lavičku, a jak je těžké zatočit na vozíku, a jak z něj bolí ruce. Děti se přesvědčily o tom, že my hendikepovaní od vás zdravých potřebujeme pomoc. Dostala jsem od nich spoustu objetí a jedna holčička se mě ptala, jestli mi může dát velkou pusu. Všichni mně i Xantíkovi budou držet pěsti. To byly ty chvíle, na které jsem se těšila. Všichni mi dodali sílu na dlouhý čas. Samozřejmě bych tohle nikdy nezvládla zorganizovat, kdybych okolo sebe neměla ty pomocníky, kteří mi v ten den pomáhali na stanovištích i mimo ně – takže jim všem patří mé velké díky

Stejné putování uchystala i Kristýna  Štanderová v Kostelci nad Orlicí.

V roce 2020 se bude putovat i v mnoha dalších městech. Pokud nám chcete pomoci, ozvěte se. Putování s hendikepem se může konat i u vás.

Pomozte dětem ve vašem městě získat zkušenosti, které změní jejich vnímaní postižených lidí. Pro postižené ve vašem okolí je to velká šance na změnu. Šance, že jim děti budou umět pomoci. Co vy na to?

 

  Renata a Xanto   

Putování s hendikepem se příští rok může konat i ve vašem městě.